Cestování

Severní Kypr

Jak to chodí na Severním Kypru

Na úvod by bylo asi fajn říct pár obecných informací. Severokyperská turecká republika je země, kterou uznává jen jediný stát na světě, a to Turecko. Takže pokud se chcete na severní část ostrova dostat z ČR, musíte absolvovat i půlhodinové přistání na letišti v Turecku. Mají ale normálně svojí vlajku, znak a dokonce i svoje poštovní známky a internetovou doménu. Hlavní město Kypru jménem Kirénie (turecky Lefkóša) je rozděleno mezi sever a jih. Když si s sebou do města vezmete pas, můžete přejít z jedné strany na druhou. Já  sem si tam připadala jako v Narnii. Teda ne že by mi po tom týdnu chyběla Evropa jako taková, ale bylo zajímavý přejít od těch tureckých trhů a rozpadlých domů mezi spoustu lidí a vidět najednou Starbucks, Mekáč a spoustu lidí.

 

Severní Kypr má cca 265 tisíc obyvatel, takže je tu fakt neskutečně prázdno. Většina místních lidí totiž jezdí za prací na Jižní Kypr, kde si vydělají mnohem víc. Například tolik, kolik dostane dělník na Jižním Kypru, tady nedostane ani ředitel banky. A podle toho ta země taky vypadá. Sever je opravdu hodně zpustlý, takže nic moc na chození po památkách. Když tu jste, tak jste spíš překvapený tím, v čem tu ty lidi vlastně žijí. Většina domů není dostavěných nebo se rozpadají. Když už náhodou vidíte nějaký hotový barák, tak je to většinou obrovská vila, která patří nějakému mafiánovi.

Dost často se taky stane že jedete autem, nikde nic není, a najednou se objeví miniaturní domeček, kolem něj se pasou kozy nebo krávy a dál zase nic není. Takhle tu ty lidi prostě bydlí. Ani se nedá říct, že by tu chyběla nějaká ta střední třída, protože co by pak byla chudoba. Ty rozdíly v přerozdělování financí jsou na týhle zemi vidět opravdu hodně. Buď je někdo bohatej mafián a nebo takovej chudší člověk, kterej chodí denně dřít do práce za směšnej plat. Paradoxem je, že všichni tady mají úplně nový luxusní auta. Je to tím, že jsou tu dost nízký daně a jelikož ta země neexistuje, tak nemůže exportovat. Tím pádem se místní prodejci snaží auta i co nejvíc zlevnit a prodat je domácím obyvatelům. Jo a neexistují tu espézetky, takže je na těch autech sice mají, ale napíšou si tam, co se jim zrovna chce.

Zajímavý je, že celý ostrov je rozdělen mezi dvě rodiny, který ho v podstatě celej vlastní. Patří jim všechny casina, hotely, benzínky, restaurace a dokonce i aerolinky. Jenom oni rozhodují o tom, kolik může na ostrov turistů a na jak dlouho. Takže pokud by někdo měl náladu využít těch nízkých daní a skoro žádný byrokracie a založit nějakej start-up, tak má stejně smůlu, protože ho mezi sebe tyhle dvě rodiny nepustí.

Další zajímavost je ta, že celá tahle země žije především z hazardu. A teda ještě z obchodu s drogama a se zbraněma, ale to je takový veřejný tajemství. Bylo nám dokonce řečeno, že tady se dá rychleji sehnat kilo kokainu než kilo paprik. Což je vtipný, protože do 18 hodin se tu ani nesmí pít na veřejnosti. Jakmile se půjdete někam projít, vždycky potkáte casino. Je jich tu mraky. Má ho i většina hotelů, protože Kypřani počítají s tím (a dost jim to vychází), že nalitý Evropani jim tam budou nosit peníze. Nejvíc ovšem vydělávají místní casina díky boháčům z Albánie a Ruska, který jim za týden vydělají statisíce.

Co se náboženství týče, tady na severu vyznává islám asi 20 % populace a mešity jsou dost často využívány hlavně jako sklady na ovoce a zeleninu, protože je v nich chladno. Z hlediska bezpečnosti je Severní Kypr jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, protože každých 10 km je tu vojenská základna. Je fakt, že ani chlapi si tu nic moc nedovolujou, jen divně koukaj. Další zajímavost, co nám průvodnyně (žije tu cca 10 let) říkala, byla ta, že Kyperští Turci nekoukají ženským na zadek, prsa a tak. Je hlavně zajímá to, jestli má ta žena dlouhý vlasy, hezký kotníky a zápěstí. Je to prej pozůstatek z toho, když se tam dřív nacházelo víc islamistů, kteří si rádi zabalujou manželky do těch ,,ubrusů“. Jednoduše řečeno kontrolují, jestli aspoň ta troška co bude vidět bude hezká. Akorát moc nechápu ty vlasy, to se asi přidalo až teď. Je fakt že to tu vůbec není jako v u nás, kde klidně na ulici potkáte holku v kraťasech o velikosti dětských kalhotek a přilehavým crop-topu. Neříkám že všechny holky tu choděj zahalený, ale je jich tu dost. A nedělají to jen islamistky. Prý se jim to tam nějak pomíchalo a dost často to nosí i ženy z rodin, kde nejsou věřící

Co mě asi zaujalo nejvíc bylo to, když nám průvodkyně popisovala, jak se na Severním Kypru seznamuje holka s klukem. Ne, opravdu to není tak že se potkají, napíšou si na Facebooku, jdou do kina a za týden si dávají zamilovaný fotky na Instáč. Tady jsou ještě o dost pozadu. Když se holka s klukem potkají, tak vlastně ještě předtím, než se pořádně seznámí, musí jejich rodina rozhodnout, jestli se spolu vůbec můžou vídat a bavit se. A tou rodinou není myšlena jen máma s tátou. To se prostě musí sjet celá famílie, která zahrnuje i nejvzdálenější pratetičky a praprababičky. A to všechno jenom proto, aby se rozhodlo, jestli se jejich dcera/syn může s někým vídat. No a stačí aby jedna zákeřná tetička řekla že ne a holka s klukem už se nikdy nesmí vidět. Ale buďme optimisti a předpokládejme, že všichni souhlasí.

Potom je další problém a to ten, že se snad cca do půl roku spolu musí zasnoubit. Takže když se zasnoubí, zase se sejde celá rodina a probíhá taková spešl akcicčka zvaná zásnubní obřad. Při tomhle obřadu jde hlavně o to, že snoubenku a snoubence svážou červenou stuhou, kterou otec tý holky přestřihne a potvrzuje tím (před tou hromadou lidí), že ji předává tomu klukovi jako pannu. Kdyby ta holka náhodou už panna nebyla, tak má docela dost velkou smůlu, protože si jí s největší pravděpodobností na Severním Kypru už nikdo nevezme. A přestěhovat se natrvalo do jiný země je s tímhle neurčitým občanstvím taky dost těžký.

Když tohle skončí, tak snoubenci jedou na krevní testy zjistit, jestli náhodou nejsou příbuzný (fakt brzo). Tohle se musí provést ve státní nemocnici, což je poměrně horor. Ta průvodkyně, která se tu bude vdávat, nám popisovala, jak to probíhalo, když šla s přítelem na testy. Prý vzali nejdříve krev jemu a pak s tou stejnou jehlou šla ta sestřička i za ní. Samozřejmě se s ní začala hádat, že to v žádným případě nejde, že chce svojí jehlu, tak jí sestřička řekla, ať zaplatí šest euro. Když se pak ptala ostatních pacientů, kam ty peníze za tu druhou jehlu dávají, všichni byli překvapení, za jakou druhou jehlu. Takže jsou pozadu ve více věcech no…

Každopádně když se teda zjistí, že příbuzný nejsou a můžou se brát, začne se chystat svatba. Mají to tu dost jiný v tom, že jelikož se vdávají třeba v 18 letech, tak ty dva nemají žádný peníze a nic neplatí. Dostávají finanční dary od celý rodiny a z toho se vlastně hradí celá svatba. Vůbec to tu není jako u nás, že na svatbě je hromada jídla a pití, spíš naopak. Tady jde hlavně o ten obřad. Noc před svatbou kluci nemají rozlučku se svobodou, jen holky mají takovou menší hen party. A je to party asi v takovým stylu, že všechny babičky a tetičky tý holce radí, co má dělat o svatební noci. Sex a jakýkoliv povídaní si o intimnostech je tu opravdový tabu. Možná proto když jdete po ulici tak neslyšíte žádný sprostý kecy jako v Čechách.

No a pak proběhne svatba, kde je prý tak 200 lidí. Pak následuje svatební noc, kdy ani jeden nevědí, co mají dělat a na svatební cestu se taky nejezdí. No a asi do roka musejí mít dítě. Je fakt, že tohle je opravdu jen hrubej náčrt toho, jak to probíhá v tradičních rodinách, kde jsou ty pravidla ještě přísnější. Ale zajímavý fakt je, že ať je ta rodina moderní nebo tradiční, tak to od seznamování až po svatbu to vždycky probíhá minimálně takhle. Když by se po nějaký době chtěli rozvést, tak je to dost složitý. Zaprvý, pokud patří do tradiční rodiny, tak se rozvést vůbec nemůžou. Tam je úplně jedno, jestli tu manželku ten chlap denně mlátí do krve, prostě spolu musejí zůstat. V moderních rodinách je to trochu veselejší. Tam když se chcete rozvádět, tak samozřejmě lehčeji to jde, když ten návrh podá muž, ale žena taky není bez šance. Každopádně když to dobře jde, tak se budete rozvádět jen čtyři roky. A to se vyplatí!

Ještě menší turistická rada: pláže nebývají zrovna moc udržovaný, takže pozor, kam šlapete. Choďte na pláže, kde jsou kameny, tam nechodí rodiny s dětma a je tam klid. Když si vezmete boty do vody, tak na těch kamenech určitě neuklouznete. A vůbec tu nejsou ježci. Moře je tu nádherně modrý a průzračný, což je super, protože vidíte, kam šlapete. Je tu fakt vedro, tak kolem 40 stupňů přes den a v noci tak 25. Výhodou je ta vysoká vlhkost vzduchu, protože vám díky tomu to sluníčko nebude případat tak agresivní. Jinak když pojedete na západní stranu ostrova, kde jsem byla minulý rok, je tam ještě tepleji, protože tam skoro vůbec nefouká. Zatímco tady na východní straně je větší vzdálenost ostrova od pevniny, takže to tu fouká docela dost. A samozřejmě je tu boží jídlo, většinou spousta zeleniny na různé způsoby, rizota, těstoviny, sýry…. No určitě se sem ráda někdy podívám i potřetí. 😊