Volný čas

#přečteno 1

V téhle sekci článků #přečteno budu vždy psát o knížkách, které jsem za dané období přečetla. Nebudu to rozdělovat na měsíce, protože toho o letních prázdninách přečtu spoustu, zatímco během školy je to bída. V tomhle prvním kousku budu psát o knížkách, které jsem stihla přelouskat od června do července. 

Žízeň

Kdo kdy četl něco od Nesba tak ví, že on tyhle thrillery prostě psát umí. Žízeň je toho dalším důkazem. Bavilo mě to od začátku, akorát jsem ji během testů ve škole musela odložit a dočíst ji až v červnu. Ale jakmile jsem se zase pustila do čtení, nešlo přestat. Je to opravdu napínavý od začátku do konce a takový tajuplný, jelikož tam vraždí vampyrista. A snad jako pokaždé zase vybral Nesbo za vraha někoho, do koho bych to neřekla. Z téhle série Harry Hole bych to podle mých preferencí seřadila od nejlepšího asi takto: Sněhulák, Žízeň a Pentagram. Ostatní mi připadají na podobné úrovni. 9/10.

Zůstaň se mnou

Jestli tenhle příspěvek čte nějakej kluk, tak tohle asi může přeskočit. Jedná se o nevímkolikatej díl romantický série, která se fakt dobře čte, jelikož ty příběhy jsou super jednoduchý. Je to opravdu oddechovka, nečekejte od toho nějaký zázraky. Já tyhle knížky čtu vždycky, když potřebuju vypnout. Tuhle jsem zrovna četla hned po letním zkouškovým a odpočinula jsem si u toho skvěle. Je to o holce a klukovi, kde ani jeden z nich nechtějí vážnej vztah, ale samozřejmě to dopadne úplně naopak. Jak překvapivé. 5/10.

Hodnej kluk

Když už jsme u tý romantiky, tak jsem rovnou hodím ještě jednu. Ovšem tohle je trošku něco jinýho. Elle Kennedy je autorka, která si mě získala sérií Off Campus. Prostě jsem jednou šla do knihovny a tam to bylo v novinkách, tak jsem si to půjčila. První díl se jmenoval Návrh. No a zjistila jsem, že jsem si půjčila vlastně takovou parodii na takový ty typický erotický romány. Jasně, taky to je občas romantika, ale 90 % času ne. Tahle knížka je z její nový série a jako první díl moc fajn. Je na tom dobrý to, že je to psaný jak z pohledu holky, tak toho kluka, takže vtipný je to občas dost.  8/10.

Ódinovo dítě

Ódinovo dítě byla knížka, na kterou jsem se hrozně těšila. Spoustu pozitivních hodnocení a zajímavá obálka. Bohužel, mě tahle knížka fakt nebavila. Zaprvý nechápu, proč to má asi 600 stran, když ten příběh by se ve finále dal napsat na 200. Zadruhý nevím, o čem to vlastně bylo. To je super, že to zahrnuju do článku, co? Ne, to samozřejmě trochu přeháním, ale četli jste Lolitu? Nebo jakoukoliv jinou ruskou literaturu. Prostě jsem to četla a neustále jsem nevěděla, kde jsem, co se děje a proč. Byl to takovej jeden velkej zmatek. Jediný pozitivum bylo, že nápad na příběh to nemělo úplně špatnej. 2/10.

Bílé kosti

Tadá, největší pecka na konec. Ne fakt, já tenhle typ detektivkothrillerů úplně zbožňuju. Záhadná vražda, málo důkazů, temná atmosféra a hororovitej nádech. Co se mi na těhle knížkách líbí je to, že jsou psaný i z pohledu toho vraha, takže o to je to strašidelnější. Předem upozorňuji, že tahle knížka může na někoho působit trochu jako fantasy, hlavně na konci. Ty vraždy jsou totiž spojeny s rituálem, který má  přivézt do našeho světa nějakou supermocnou čarodějnici. Ale za mě 10/10. Určitě mám v plánu číšt i další díly. 🙂